O mně

V současné době jsem studentkou pedagogiky, kterou vždy rodiče v dětství vedli nejen k pohybu, ale i aktivnímu přístupu k životu. Z důvodu nemoci, kterou jsem v dětství opakovaně prodělávala, byl důležitý také můj jídelníček. Jako dítě s atopickým ekzémem jsem musela dodržovat diety, které jednou obsahovaly to a podruhé ono. Moc se mi to nelíbilo, ale postupem času, když jsem se v pubertě dostala ze spárů lékařů, jsem začala objevovat i krásy "nezdravého jídla a životního stylu"... Jak už asi tušíte, nemělo to zrovna blahodárný vliv na mé tělo, a zvláště pak i na jisté proporce, které se začaly více méně postupem času takzvaně zaoblovat. Nechci říkat, že jsem byla obézní, ale jak tvrdilo okolí, stávala se ze mě pomalu, ale jistě, žena plnějších tvarů. Každému může vyhovovat něco jiného, ale já jsem se sebou spokojená rozhodně nebyla.

Zhruba ve třetím ročníku střední školy jsem začala více řešit, co jím. Doma se vyloženě nezdravě nejedlo, ale z důvodu mého "téměř vegetariánství" (ano, tak jsem říkala mé stravě, když jsem si tu a tam výjimečně dala kuřecí maso) jsem neměla stravu vyváženou tak, jak by měla být.

Zjistila jsem, že moje závislost na polomáčených sušenkách se dá lehce obejít tím, že si udělám domácí müsli sušenky. A tak to šlo krůček po krůčku, kdy jsem sama začala pomalu vařit a poznávat kouzlo kuchyně. Ke zdravější stravě (nebudu říkat zdravé, protože i teď tu si tu a tam dám něco nezdravého) jsem přidala hlavně cvičení ve fitku, a více pohybu. Kromě procházky a občasné vyjížďky na kole i například brusle.

Před nástupem na vysokou školu jsem začala do svého jídelníčku zařazovat opět maso, protože se zvyšující se intenzitou sportu jsem pociťovala, že tělu něco začíná chybět. Hlavním zlomem, ale byl právě nástup na vysokou a pravidelný režim. Příprava krabiček a pravidelného jídla na druhý den se pro mě stala skoro rutinou, a neustálý pohyb přispěl k tomu, že jsem se začala ve svém těle cítit lépe a lépe, což mě také neskutečně motivovalo a hnalo dál. Stále slýchám, že vysoká škola je jen místo "chlastaček, nezřízeného životního stylu a kdovíjakých neřestí"... A ano, i já občas na nějakou tu akci zamířím a dám si něco nezdravého, ale žijeme jen jednou a musíme si život také užívat. Obrovskou výhodu mám v tom, že jsem si našla spolužačku a skvělou kamarádku, se kterou se od sebe vzájemně učíme a obohacujeme v našich kulinářských schopnostech, a to mě nesmírně baví.

Impuls založit tento blog přišel nečekaně, při pečení višňových muffinů, kdy jsem si vyslechla onu známou větu: "A nezapomeň mi napsat recept, abych si to mohla taky upéct..." Tuto větu jsem slýchala velmi často od kamarádů, rodiny i zaměstnanců. Vždy se ráda nechám inspirovat nějakým zajímavým receptem a pak ho ještě navíc upravím podle sebe, a na nějaké rozesílání mi pak už nezbývá čas. Mou velkou inspirací je Kačí z blogu "My cooking diary", a proto jsem se rozhodla svůj životní styl a zdravé recepty sdílet s ostatními a být jim třeba jen malou inspirací, stejně tak, jako pro mě je Kačí.

Marry